V Plzni neonacisty nechceme

Občanská iniciativa Plzeňanů, kteří nechtějí,
aby jejich městem pochodovali (neo)nacisté

3. dubna 2010

24. 4. je v Plzni naplánován pochod neonacistů

Na 24. 4., poslední dubnovou sobotu, je nahlášeno shromáždění "Pochod na podporu politických vězňů". Svolavateli jsou lidé napojení na neonacistické hnutí, pozvánka na akci je zveřejněná na neonacistickém webu nacionaliste (dot) com. Zde je možné se dočíst jednak to, že pochod má vyjádřit nesouhlas s nedávným zatčením několika představitelů hnutí (svolavateli považovaných za "jedinou politickou opozici"), jednak to, že je potřeba "vyjádřit svůj odpor proti Systému [myšleno demokracii]".

Shromáždění je řádně nahlášeno a začíná ve 13:00 u obchodního centra Plaza, odkud má pokračovat přes náměstí Republiky a dále Pražskou ulicí.

15. března 2009

Tiskové prohlášení k pochodu neonacistů v Plzni dne 14. 3. 2009

V televizních reportážích o pochodu neonacistů Plzní přesvědčovala politická reprezentace města i zástupci policie diváky, že „vše bylo v mezích zákona“ (J. Strobach, starosta ÚMO 3) nebo že kromě dvou individuálních excesů „k žádnému porušení zákona nedošlo“ (J. Kníže, velitel zásahu). Z úst neonacistů přitom zněla během pochodu hesla jako „Nacionální socialismus vpřed!“ nebo antisemitské verbální útoky na Židovskou obec a židovské obyvatelstvo v ČR i v Izraeli, které se objevily ve stejných reportážích. („Izraelští vrazi, vypadněte z Gazy!“) „O co jiného se v projevech jednalo, když ne o podněcování nenávisti proti skupině osob?“ ptá se Radovan Kodera ze sdružení HUMR. „Jsem přesvědčen, že před zraky kompetentního orgánu, tedy starosty ÚMO Plzeň 3 Jiřího Strobacha, a za dohledu policie ČR došlo k několika trestným činům, konkrétně k podněcování k nenávisti vůči skupině osob, k podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka a k veřejnému projevu sympatií k hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka,“ pokračuje Kodera.

Podle pracovní definice antisemitismu užívané OBSE lze za antisemitismus označit i považování židů za kolektivně odpovědné za akce státu Izrael či obviňování židů jakožto komunity z odpovědnosti za skutečné či smyšlené chyby a špatnosti zaviněné židovským jedincem či skupinou židů, či dokonce ne-židy. Tato definice umožňuje klasifikovat projevy přednesené na závěr plzeňského pochodu jako trestné činy. Suverenita, s jakou představitelé města a policie tvrdili, že k porušení zákona nedošlo, je přinejmenším překvapivá.

Jednání představitelů města a policie, kteří se mediálními výroky patrně snažili přesvědčit veřejnost o tom, že celá akce byla dobře zvládnuta, a získat (či neztratit) politický kapitál, považujeme za skandální. „Vyvoláváním dojmu, že zákon porušen nebyl, místní politici a policisté kamuflují svoji neschopnost zrušit pochod na místě. Důvodů k tomu měli dost,“ tvrdí Kodera. „V Bratislavě, kde podobnou akci ve stejný den rozpustili a rozehnali, měli více odvahy,“ dodává Koderův kolega ze sdružení HUMR Aleš Turnovec, a ještě poznamenává: „To, že město netrvalo na svých důvodech pro zákaz akce navzdory rozhodnutí soudu, považuji za paradoxní. Vždyť přece nepominuly! Navíc představitelé města kritizovali soud a tvrdili, že jejich zákaz byl proveden řádně. Proč nakonec couvli a báli se akci zakázat na místě?“ Na druhou stranu bychom chtěli zdůraznit, že způsob jednání řadových policistů považujeme za profesionální a korektní.

To, že se pochod v Plzni vůbec konal, považujeme za výsledek špatné práce ÚMO 3, který nedokázal akci zakázat s dostatečným odůvodněním. Podle názoru právničky Kláry Kalibové z občanského sdružení Tolerance a občanská společnost, která se problematikou neonacistických shromáždění dlouhodobě zabývá, neměl soud jinou možnost než vyhovět žalobě svolavatele pochodu a zákaz zrušit. Toto rozhodnutí soudu pak nahrálo neonacistům, kteří je na svých webových stránkách účelově vydávali za „povolení“ akce. „Chybně provedeným zákazem shromáždění nahrál ÚMO 3 neonacistům,“ domnívá se Kalibová. „Zrušení městského zákazu soudem a jeho prezentace coby ‚povolení‘ podporuje zdání, že neonacisté jsou legitimní politická síla. A právě o takový dojem v poslední době usilují,“ dodává. Za nejvhodnější strategii, jak zajistit, aby se pochody neonacistů nekonaly, považuje Kalibová jejich rozpuštění správním orgánem přímo na místě v okamžiku, kdy je patrné, že účel demonstrace porušuje zákon. Takový závěr lze dovodit například z obsahu pozvánek na akci nebo z projevů na akci pronesených.

Tomáš Hirt ze společnosti Člověk v tísni se pokoušel zástupce města Plzeň a místní policii k takovému kroku přesvědčit. Neúspěšně. Dokonce podal trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli obsahu pozvánek na pochod Plzní, uveřejněných na webu nacionaliste.com. „Upozornil jsem na to, že pozvánky mohou obsahovat znaky trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod,“ informoval Hirt. „Zveřejněním svého trestního oznámení jsem chtěl poukázat na možnost zrušení sobotního pochodu přímo na místě. A poskytnout k tomu argumenty,“ pokračoval zástupce humanitární organizace Člověk v tísni. Avšak pouhé tři hodiny po podání trestního oznámení měli policisté jasno: trestní řízení nezahájí. A těsně před uzávěrkou médií v pátek 13. 3. o tom policie navíc zcela nestandardně vydala tiskovou zprávu. „Domnívám se, že se jednalo o snahu policie a města minimalizovat mediální tlak na to, aby akce byla zrušena na místě,“ vyjadřuje pochybnosti Hirt. „Nezahájení trestního řízení je obvyklý trik, jak se vyhnout účinnému postupu proti neonacistickým skupinám,“ komentuje krok policie Klára Kalibová.

Mediální vystoupení představitelů města a policie, ve kterých se snažili vyvolat dojem, že akce byla po všech stránkách perfektně zvládnutá a že se neonacisté nedopustili protiprávního jednání, považujeme za nepřijatelné. Coby obyvatelé Plzně se obáváme, že místní orgány přispěly svým diletantismem, ustrašeností a alibismem k tomu, že se z našeho města do budoucna stane poutní místo neonacistů. K zákazu akce měli představitelé města a policie jak zákonné prostředky, tak zcela jednoznačné důvody, které registroval každý, kdo pochodu přihlížel. Tvrdí-li primátor, že „Plzeň sama se bránit pochodům nemůže“, chápeme to jako výraz jeho neakceschopnosti. Vzhledem k tomu, že nacionalistické hnutí se v současné projevuje stále výrazněji a rafinovaněji, nás mrzí, že představitelé města Plzeň prováhali příležitost vytvořit účinným zákazem pochodu precedent pro příští podobné situace v celé ČR. A naopak přispěli k tomu, že se neonacisté dostávají do sedla.


Přílohy:

14. března 2009

Přepis projevů neonacitů pronesených v Plzni dne 14. 3. 2009

Přílohy:

Člověk v tísni, o. p. s. Humr, o. s.